Někdy mi přijde, že vidím umění v každodenních věcech;
slyším rozhovor lidí - ať už náhodných v tramvaji, nebo těch nejbližších - a v mých uších zní báseň. miluji slova, chci, aby ze mě prýštila, až se jimi budu zalykat, já však často cítím jakési negativní zpoždění mezi mými myšlenkami a tím, co nakonec světu sdělím. možná to souvisí s mojí oblibou v pozorování -
někdy zase zahlédnu člověka, který vypadá jako by vyšel z tahů štětce malíře, pečlivě vybraných a umístěných, nebo jako by jej dlouhé hodiny opracovávaly ruce sochařovy.
moje vlastní srdce mi v uších jindy vytepává zvuk mého života a já tu hudbu s radostí poslouchám. přála bych si umět notami zapsat tóny které slyším otevřeným oknem ve večerním městě.
věřím, že umění je v každém mrknutí oka, každém nádechu, vzedmutí hrudníku!
Zajímavé myšlenky zajímavého člověka. Nádherná, inspirativní slova, která mají hloubku. Jsem ráda, že existuješ, a tudíž jsi tady tohle mohla napsat. Možná mi to pomůže na mé cestě vidět svět tak, jak jej spatřuješ ty. :)
ReplyDeleteděkuji děkuji děkuji! přeji hodně štěstí na tvé cestě! láska!
Deletekrásne píšeš a vyjadruješ svoje myšlienky ;)
ReplyDeleteMáš sa prečo milovať, pretože si krásna aj zvnútra aj zvonka :) ja len toľko.
ReplyDelete