¨

sedím v kavárně

jedno lungo bez mlíka prosim
a popelník
oči v knize a obličej taky

hudba a zvuky lidí v kavárnách
a ti lidé nad obrovskými hrnky čaje
koukají si do očí
jenom já to pořád nedokážu

cigaretový kouř mne objímá
plazí se po stěnách kaváren a plic
a já se klepu a když lidé procházejí okolo
otáčím se za nimi
oči mi ubíhají přes stránky a hlavy

pán přijde zeptá se mne co to čtete slečno
neodpovídám
ale oči zvedám

chci ho poprosit
aby mi nedovolil se zničit
chyťte moji ruku pane
držte pevně pevně pevně

místo toho zvedám přebal knihy aby ho mohl vidět
čte název nahlas
dívá se na mne
odchází

nechci to pane!
nechci ji
vyrostla mi na srdci
černá květina
utrhla bych ji a někomu dala
třeba vám
ale nejde to
kořeny má totiž jako Topol
a její míza je rudá a chutná jako železo
jako let přes řidítka
kola které nemá brzdy
jako štěrk a pláč a vyražený zub