kdybys jen věděla

venku prší. poslední dny trávím uzavřená ve své hlavě. kapky hladí okna a stromy a lidi co v tuhle hodinu existují mimo tepla jejich domovů. pochybuji o sobě. mraky prosvěcuje měsíc - jakoby hlídal všechna ztracená srdce utírající si kapky z obličejů. není to tak jak jsem si to malovala. vzduch voní srpnem. sebeláska je težká ale esenciální. všechny atomy ve vesmíru jakoby se zastavily a já poslouchám pořád tu samou píseň. nahé tělo které nikdo nemiluje opírám o zeď ve snaze se ochladit. někdo prochází pod oknem, sedne si na lavičku, chvíli tiše kouří a pokračuje v chůzi - déšť problém není. zatínám dlouhé nehty do svých předloktí až zanechají fialový úsměv - nebo škleb - a znovu. projíždí auto. koukám na světla na stropě a jsem paralyzována faktem že se rozplynou - tak jako já jednou. mizí. já jsem ale tady