dieta

chci se živit Emocí
sbírat slzy
ten okamžik obrovských lesklých očí který činí člověka lidským

jíst Slunce
Kamení
pít Vítr
tak to přece říkal Rimbaud

hltat rychle
bezmyšlenkovitě
střepy
krev
shnilé listí

Slunečnice
vybuchuje
žlutá
absolutní žlutá se rozlije po místnosti
máš trochu na obličeji, nech mě-
natáhnu ruku-

nemám právo živit své tělo
ztratila jsem je
stejně jako Klid
někdy dávno
možná jsem je nikdy neměla
nebo mi je někdo vzal
upřímně nevím

jíš?
cos měla na oběd?

chci říct že nic

chci zabránit svému tělu se bránit

"táhnout tělo za sebou jako kouli"
ráno jsem se probudila
s těmito písmeny vydřenými v deníku
v duši
v hrudní kosti
roztřesenou horečnatou rukou

chci přestávat existovat
pomalu
nepozorovaně
se vytrácet
z obrázků fotografií videí vzpomínek myšlenek
až zmizím úplně
jako když v zimě pára od úst
utíká

"nejsem
neexistuju"
jaká Něha v těchto slovech, Čistota a Bílo
jako když ležíte v horké vaně a vaše kůže je už dočista červená a bolí to ale jste Čistí

nechci Tělo
zklamává mne a já jej
rozvedu se s ním
"neslučitelné rozdíly"
hodím mu rozvodové papíry na stůl do hromady posmrkaných kapesníků a hrnků vychladlého čaje
podepiš to
naléhám
děti si nech
byt si nech
nic nechci jenom
Nebýt

.

Moc koukáš a málo mluvíš
Jak dlouho to jen jde vydržet
zavřená ve zlaté klícce - vězení - svojí vlastní mysli
Bez Psaní
Bez možnosti odložit Břemeno na papír
aspoň na malou chvíli
udusit jej v polštáři
nebo v popelníku
vždyť je to to samé

Moc koukáš a málo mluvíš
Lapáš po dechu a svoje obrovské oči
na mě upíráš
Nevíš jak
za sebe seřadit slova
tak aby To Fungovalo
a nikdo aby v průběhu nebyl zraněn
ale stejně je nikdo neuslyší tak jako ty

Moc koukáš a málo mluvíš
Ale prosím
Moc tě prosím

Pověz mi o sobě úplně všechno

CHTĚLA BYCH BYDLET V BÁSNI

líně se povalovat na verších
a ustlat si na nejdelším z nich
skákat přes rýmy
jako dítě přes praskliny na chodníku
v cizím městě
uplést si deku z básnických přívlastků
a zakrýt si s ní ramena
když bude večer chladno

nic z toho ale není možné

nejsem totiž ten typ holky
o kterých se píšou básně

.

Polosilena pani
Takovych je mnoho!
Mi dnes rekla ze zustanu dlouho stejna
Ze mam jednu z tech tvari ktere se nemeni
Znamena to
Ze moje rysy budou navzdy pokrivene bolesti
Zatimco se budu plazit po zemi sveho zivota
Slzy odkapavajici z nosu na koberec a vsakujici se
Koberec tmavy krvavymi slzami
A ja na vsech ctyrech
Strepy v kolenou a v rukach
A v ranach pisek ktery stipe
Hledam
Vzpominku
Usmev
Tlukot srdce
Vsechno jsem to nekde ztratila
A asi to dlouho nebudu moci najit
Kdyz to rikala ta pani
V tramvaji

MYSLÍM ŽE LÍBÁŠ JAKO KDYŽ HOŘÍ LES

jsem opilá a myslím na způsob jak držíš cigaretu v ruce; svíráš ji jako něčí krk - můj ?
ale ne, tohle nefunguje
držíš se jí jako jediného pevného bodu
ale země se nepřestává točit

motá se mi hlava; drž mne !

.

loupu grep

uvnitř rudý jako tvé rty a oheň

oheň kterým hoříme

šťáva mi stéká po prstech

alespoň to není krev

ne dnes ne

svlékám ho z kůže

tak jako sebe každou minutu sekundu

každý nádech

vysvleču se z kůže

vy se budete dívat

sem tam znalecky pokývnete hlavou

ano ano

syrové

dobře zachycuje emoce

uvěřitelné

nevíte ale že ta krev je opravdová

zakousnu se

po bradě až na zem trochu šťávy z grepu ukápne

neutřu to

už zase poslouchám přes zeď

¨

sedím v kavárně

jedno lungo bez mlíka prosim
a popelník
oči v knize a obličej taky

hudba a zvuky lidí v kavárnách
a ti lidé nad obrovskými hrnky čaje
koukají si do očí
jenom já to pořád nedokážu

cigaretový kouř mne objímá
plazí se po stěnách kaváren a plic
a já se klepu a když lidé procházejí okolo
otáčím se za nimi
oči mi ubíhají přes stránky a hlavy

pán přijde zeptá se mne co to čtete slečno
neodpovídám
ale oči zvedám

chci ho poprosit
aby mi nedovolil se zničit
chyťte moji ruku pane
držte pevně pevně pevně

místo toho zvedám přebal knihy aby ho mohl vidět
čte název nahlas
dívá se na mne
odchází

nechci to pane!
nechci ji
vyrostla mi na srdci
černá květina
utrhla bych ji a někomu dala
třeba vám
ale nejde to
kořeny má totiž jako Topol
a její míza je rudá a chutná jako železo
jako let přes řidítka
kola které nemá brzdy
jako štěrk a pláč a vyražený zub